Rubriky
Literatura Zajímavosti

Splněný sen a Choděra z Mochova

Jan Werich napsal v roce 1960 knihu humorných pohádek Fimfárum. To je docela známo. Jednou z těch pohádek je i Splněný sen, pohádka o hledání a nalezení pokladu, o snu splněném i nesplněném. Málokdo si ale vzpomene, že hlavní hrdina Loudal při své patálii, kdy je odveden a vyslýchán pražskou policií, udává falešné jméno: „Loudal, aby nedělal ostudu ženě, a obci, povídá, žže se jmenuje Jan Choděra a žže je z Mochova. Ani nevěděl, jak ho to napadlo.“

Ihned jsem si vybavil moje předky z Čelákovic a okolí, kteří se jmenovali stejně: Choděrovi. Nejstarší vypátraný z této větve rodiny je Jakub Choděra, hospodský z Toušeně. Jeho manželka, ale i další příbuzní byli z Mochova.

Rodokmen ChoděraProč zmínil Werich ve své pohádce zrovna jméno Choděra je docela zřejmé. Je to jistý protiklad jménu Loudal. Komiku vyvolává spojení pana Loudala a cesty do Prahy, a zvlášť vydává-li se navíc za Choděru. Proč je ale právě z Mochova, nevíme. Možná se s nějakým Jan Werich znal a rozhodl se ho v pohádce zvěčnit. A je docela možné, že to byl Jan Choděra z Mochova, pachtýř (podnikající nájemník) hospody v Mochově č. 42. Zmínka o něm je v mochovské matrice z roku 1869 u příležitosti narození jeho syna Františka, viz zde.

(Fimfárum můžete stáhnou tady.)

3 reakce na „Splněný sen a Choděra z Mochova“

Vážený pane, maminka pana Wericha se za svobodna jmenovala Choděrová a její předci pocházeli od Mochova. V roce 1967 nebo 1968 napsal „O mých babičkách“:

Moje romantická babička Regina měla patrně to, čemu se později říkalo sex-appeal. Soudím podle toho, že si ji, nemohovitou, avšak obdařenou třemi syny a jednou dcerou, vzal za ženu profesor kreslení Beneš. Tohoto „otčíma“, jak ho můj tatínek nazýval, jsem nezažil. (…) První muž mé babičky umřel velice mladý. (…) Můj dědeček Werich umřel na prachobyčejný zápal plic. Měl obchod ve Spálené ulici. (…) Romantická babička si pak vzala zmíněného profesora kreslení. (…) Pocházela z Prahy. Nikdy jsem se nezajímal o rodokmeny svých rodičů. Proto si nejsem jist, jestli její otec byl sekerník nebo stárek nebo něco jiného v některém z pražských mlýnů, které tehdá ještě mlely. (…) Její sestra, stará panna Leopoldina, byla komornou u nějaké šlechtičny a její milenec, nějaký student, byl zabit na pražské barikádě v roce 1848. (…) Zato mně vždycky a ohromně chutnalo u druhé babičky, které jsme říkali babička černošická, ačkoli se jmenovala Marie Choděrová, rozená Zounková. Byla z devatenácti dětí, a to ta první. (…) tahle babička byla odněkud z venkova. Nesmíte se mne ptát přesně odkud. Odněkud z okolí Mochova. Nikdy nepochopím, jak to dělají autoři rodinných ság. Jak seženou materiál o lidech, které v životě nepotkali, neznali neviděli; když mně dá práci nejenom si vzpomenout, ale se i zajímat, odkud byl můj prapradědeček a zdali vůbec byl. (…) Musela se narodit kolem roku 1850, protože ji jako šestnáctiletou schovávali na půdě, aby ji utajili před Prušáky, a ti nás přišli zachránit tenkrát pro Německo 1866. (…) například měla se svým manželem Janem Choděrou hospodu na Zbraslavi a přišla ta veliká voda (…) Dlouho po episodě manželé Choděrovi měli restauraci (…) U labutě (…) Na Poříčí v Praze. (…) A tak už nevím dneska, jak je oba najdeme jako nájemce pivovaru U svatého Tomáše. To už ty tři malé děti z hořící pavlače jsou veliké, jedna ta holčička už je vdaná, a to je moje teta Julie, ten chlapeček je něčím na hlavní poště (…) a ta druhá holčička se vdává, a to je moje maminka Gabriela, zakladatelka malostranského Sokola. (…)

A ještě jeden odkaz…
http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=j_werich

Rodokmen pana Wericha možná není ještě zpracován, takže pokud máte kus rodokmenu společného, bylo by jeho zveřejnění pro mnoho lidí cenné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..