Ghoti

Nekteré jazyky jsou fonetické. To znamená, že se podíváte na slovo a víte, jak ho vyslovit (čeština uplatňuje podobný princip fonologický, ale o tom jindy). Angličtina ale fonetická není. Ne vždy je jasné, jak se napsané slovo vyslovuje. Ne vždy také víte, jak se má hláskovat anglické slovo, které neznáte.

George Bernard Shaw, známý irský spisovatel, chtěl reformovat anglický pravopis, aby byl více logický.  Jako příklad si položil následující otázku:

Jak vyslovit slovo „ghoti“?

Jeho odpověď byla „fish“.

Jak může „ghoti“ a „fish“ znít stejně? Shaw to vysvětlil takhle:

  • gh = f jako ve slově enouGH
  • o = i jako ve slově wOmen
  • ti = sh jako ve slově naTIon

Samozřejmě to byl vtip. Slovo „ghoti“ není reálně existující slovo. Ale ukazuje to jak je anglický pravopis nekonzistentní.

Tiché slovo

Krom toho se dá ale znění slova „ghoti“ určit podle jiných vzorů. Výsledkem je tiché slovo:

  • gh jako ve slově NIGHT (-)
  • o jako ve slově PEOPLE (-)
  • t jako ve slově BALLET (-)
  • i jako ve slově BUSINESS (-)

Ironii v textu nepoznáš ؟

Ironie je jak známo jazykový prostředek vyjadřující opak vyřčeného. V písemném projevu je použití ironie ale problematické. K jejímu rozlišení se může použít kurzíva nebo uvozovky, to ale není jednoznačné. Vhodným prostředkem pro vyjádření ironie v textu může být použití speciálního interpunkčního znaménka. Jedná se o horizontálně obrácený otazník: ؟

Jazyková příručka s významy slov

Už bylo na čase, aby se propojily internetové slovníky, které provozuje Ústav pro jazyk český Akademie věd. Internetová jazyková příručka nyní nabízí ve své slovníkové části i významy slov, tak jak je uvádí Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a Slovník spisovného jazyka českého. Více na stránce Slovníky.

Czechia

Dear fellow foreigners,

I would like to point out that there is another name of our country besides “the Czech Republic”. It is “Czechia”. In the Czech language, we usually do not say “Česká republika” (“the Czech Republic” in English), but we commonly use a short form “Česko” (“Czechia” in English). The name “Czechia” is shorter, nicer and does not sound so official. Please, do the same thing and use “Czechia” as the name of our country.

Here’s how you say “Czechia” in other languages:

  • Bosnian: Češka
  • Serbian: Чешка
  • Croatian: Češka
  • Slovenian: Češka
  • Slovak: Česko
  • Čěska
  • Czech: Česko
  • Polish: Czechy
  • Ukrainian: Чехія
  • Lithuanian: Čekija
  • Latvian: Čehija
  • Estonian: Tšehhi
  • Finnish: Tšekki, Tšekinmaa
  • Swedish: Tjeckien
  • Norwegian: Tsjekkia
  • Danish: Tjekkiet
  • German: Tschechien
  • Dutch: Tsjechië
  • English: Czechia
  • French: Tchéqui
  • Italian: Cechia
  • Spanish: Chequia
  • Esperanto: Ĉeĥujo, Ĉeĥio

Piccolo existuje

Piccolo samozřejmě existuje, stačí říct v restauraci že chcete piccolo a oni vám ho přinesou. I přes veškeré protesty kávomilců je u nás totiž malá káva obyčejně označována jako piccolo a větší jako espresso. To, že v jiných zemích je běžné espresso menší, neznamená, že to u nás musí být také tak. Zachovejte proto specifika místní kávové kultury, a dejte si piccolo.

Běžně velké espresso je u nás totiž to větší, někdy nazývané také Americano, ačkoli v zahraničí tomu může být jinak. Slovo espresso také obecně označuje presovanou kávu bez ohledu na velikost šálku nebo přesný poměr složek. Existuje několik variant espressa, např. espresso macchiato, ristretto, espresso doppio atd. Přesné způsoby přípravy espressa se různí, ačkoliv se profesionální baristé domáhají striktních pravidel (doufám, že nebudou podobně unifikovány makové koláče). Běžný zákazník kavárny totiž nezkoumá, jak přesně tam kávu vykouzlí, ale ví, jak vypadá a chutná výsledek a jen na něm mu záleží.

Místní oblíbenost větší kávy a jeho označení jako espresso není tedy možné popřít. Také druhý, obecnější význam tohoto slova je zcela zřejmý. Pro označení menší varianty presované kávy proto chyběl název. Nutně se tak rozšířilo slovo piccolo.

Vše výše uvedené nevychází z nějakých pravidel nebo baristických příruček, ale snaží se zachytit současný jazykový úzus. Jedině na základě něho lze popisovat živý jazyk. Faktem zůstává, že odborné a obecné pojmenování se v tomto případě liší. Nabídka kaváren by však měla zůstat v rovině obecné, neláká-li na svou kávu pouze odborníky.

Takže, můžete s tím i nesouhlasit, ale slovo piccolo v češtině zakotvilo proto, že bylo zkrátka potřeba. Piccolo existuje a je to tak správně.


Otázkou zůstává, je-li nutné používat v našich restauracích spousty cizích, zejména italských pojmů (a často chybně). O tom zde.

Podobným problémem v odlišném významu českého a cizojazyčného slova se stala marmeláda.

Restaurace mluví italsky

Při návratu z rakouského údolí Wachau jsem si povšiml zvláštního jevu. Přeložit jídelní lístek v restauraci v Benešově u Prahy dělalo některým našincům větší problém než německá nabídka ve Spitzu an der Donau.

Jídelní lístky v italštině se u nás staly špatným zvykem. Ačkoli většina místních italsky neumí, restaurace většinou nemají italské kuchaře a ti čeští byli maximálně na dovolené v Bibione, je až směšné, že italština v nabídkách jídel zarputile setrvala. Nejspíš ve snaze působit skutečně italsky, světově a exoticky.

Doba porevolučních „italských“ restaurací minula a na to by měl reagovat i jazyk nabídek a jídelních lístků. Nic proti italštině, ale pokrmy typu Entrecote manzo e fagioli neri nebo Gnocchi quattro formaggi neumí správně přečíst většinou ani obsluha, o pravopisu nemluvě. A grilovaná zelenina pojmenovaná jako Misto verdure grill neoslní.  Prosím tedy české restaurace, aby zanechaly laciné přetvářky, rozlišovaly v jakém jazyce jídelní lístek vlastně je a zákazníky lákaly spíš dobrým jídlem než exotickým lístkem.

Kníže Karel a zeman Miloš

Karel Schwarzenberg je často z historických důvodů jmenován jako kníže, i když zejména ze strany jeho odpůrců. Přesto navrhuji oslovovat původem nejspíš prostého, nyní však v prezidentské volbě zvítězivšího Miloše Zemana také šlechtickým titulem. A jakým? Jeden se přímo nabízí, je navíc stejně vhodný, protože ho dotyčný získal též po předcích. Oslovujme tedy našeho nového prezidenta zeman Miloš. Je to sice titul nižší, o to však lidovější.

Víla Morgana

Bájná víla Morgana, známá z legend o králi Artušovi, je stále živá. Tedy alespoň v naší řeči. Proradná Morgana, neboli Morgan le Fay, poloviční sestra Artušova, mocná čarodějka, tedy tato legendární postava má původ v keltské mytologii. Byla uctívaná jako velšská bohyně Modron a možná má souvislost i s irskou bohyní smrti Morrigan. Jisté však je, že její jméno dalo přes italštinu vzniknout známému českému pojmu fata morgána, což je optický atmosferický jev. Fata morgána vzniká v polárních oblastech, na vodní hladině, známý je její výskyt na pouštích. Zrcadlený obraz vypadá tajemně, jakoby se vznášel ve vzduchu silou nějakého kouzla.

Zakázaná marmeláda

Odlišný význam českého slova marmeláda a anglického marmalade způsobil prakticky jeho zákaz u nás. Pod označením marmeláda se u nás smí prodávat jedině výrobek z citrusových plodů, ty se však v Česku běžně nepěstují, natož aby se z nich cokoli vyrábělo. Chyba je však primárně v překladu, protože marmeláda se anglicky neřekne marmelade ale jam, naopak čeština pro citrusový džem název nemá, protože ho nepotřebuje. Tradiční česká marmeláda se vyrábí z jakéhokoli ovoce, ale oproti džemu neobsahuje jeho kousky.

Naši europoslanci nejspíš zaspali a při hlasování zapomněli zvednout ruku a říct „Ale u nás je marmeláda i třeba z jahod nebo borůvek…“ Třeba svou chybu někdy napraví. Proti rozhodnutí asi rok bojovala společnost Hamé, bohužel neúspěšně.

Mažme si tedy dál na chleba marmeládu (nikoli ovocnou směs), snad ji pod tímto jménem budeme moct zase někdy i koupit.

Otázkou je, proč se Evropský parlament zabývá marmeládou ve stylu Vítové si mohou blahopřát, ačkoli je celá Unie v existenční krizi.

Jazyk a řeč

Jazyk a řeč jsou sice dvě jinak hodnocené stránky procesu komunikace, avšak jedná se o dva důležité aspekty jednoho komplexního jevu. Jazyk chápeme jako systém jazykových znalostí, který nám umožňuje dorozumívat se řečí. Řeč zase jako užívání jazyka v dorozumívací činnosti.

Za pozornost stojí otázka jazykového vyučování – člověk se učí buďto mluvnici a potom pomocí ní přímo řeč; nebo naopak – učí se komunikovat přímo v konkrétních situacích a teprve potom nepřímo odvozuje gramatická pravidla; nejúčinnější je kombinace obou metod.

Rozdíl mezi řeči a jazykem je možné vidět v tom, jak se nám jeví – řeč se nám jeví bezprostředně – je nám bezprostředně přístupná, můžeme jí pozorovat, rozebírat a vykládat. Naproti tomu systém jazyka existuje jen v myslích lidí (je uložen v paměti) a je tak přímému pozorování nepřístupný. Řeč je z historického hlediska primární, psaná forma sekundární – člověk si nejprve osvojuje řeč. Díky její znalosti ji použije jako nástroj k učení se psané formy i jako objekt, který je písmem popisován.

Přečíst celý článek »

Příjmení předků

Již několik let se věnuji genealogii a sestavování svého rodokmenu, proto jsem se rozhodl věnovat se tomuto tématu také z pohledu onomastiky, konkrétně rozboru příjmení svých dosud zjištěných předků, tedy všech příjmení vyskytujících se v mém tzv. rodovém vývodu. V současné době jsem nalezl 38 příjmení, která se vyskytují nejdále v deseti generacích. Je jisté, že s mojí další genealogickou prací budou příjmení ještě přibývat, takže chápu tento soubor proprií za neuzavřený a budu se mu věnovat i v budoucnu. Příjmení jsem zjišťoval z počátku za pomoci příbuzných, především prarodičů a z rodinných dokumentů, rodných a oddacích listů apod. Většinu dokladů svých předků, tedy i jejich jmen, jsem nalezl v digitalizovaných matrikách státních oblastních archivů (Praha a Třeboň).

Přečíst celý článek »