Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde

Hudbu složil Jiří Šlitr, otextoval a zazpíval Jiří Suchý s orchestrem Ferdinanda Havlíka. Píseň je reakcí na okupaci v roce 1968, zároveň kritizuje tehdejší mohutné zbrojení i politické čistky. Tato píseň byla tehdejší cenzurou zakázána.

 
Najde, najde.
Najde, najde, najde, najde, najde.
Najde, najde.
Najde, najde, najde, najde, najde.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Někdy je to hůlka tenká,
jindy je to kláda.
Kdo chce psa bít, toho fenka
nebude mít ráda.
Někdy je to sukovice,
jindy je to proutek.
Kdo chce psa bít do palice,
to je u mě floutek.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Na ratlíčka stačí tyčka,
na vlčáčka bidlo.
Kdo chce psa bít do čelíčka,
toho bodne šídlo.
Někdy stačí polovina
tága z biliáru.
Kdo chce bíti bernardýna,
ten musí mít páru.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Ať se nespí, ať se nejí,
ať jsou prázdný kapsy.
Hlavně že se vyrábějí
dobrý hole na psy.
Aby psi a aby psice
netrpěli nudou,
na sebe si sukovice
aportovat budou.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Hůl je dobrá na obranu
ušlechtilejch zásad,
takže pes, když slízne ránu,
může vlastně jásat.