Výroky politiků

Vzpomínáte si na nějaké kuriózní výroky politických představitelů v roce 2012?

  • „A já už mám i obavu, když do Poslanecké sněmovny pustíte kočku, tak vyběhne pes.“ – senátor Marcel Chládek o práci poslanců.
  • „Nečas to dělá jen napínavé, aby se prokázal jako veliký borec.“ – Karel Schwarzenberg o Petru Nečasovi.
  • „Tak víš co, když se mě nebojíš, tak zítra rozbiju hubu tobě. Jsme asi tak stejně veliký, na mladým jsem se dneska rozcvičil.“ – Miroslav Kalousek v telefonickém rozhovoru s Petrem Skokanem.
  • „A ono je to skoro vždycky tak, a to mi všichni potvrdí, že každý nový zákon je vždycky horší než ten předchozí.“ – senátor Jaroslav Kubera ve svém pohledu na českou byrokracii.
  • „V našich krajinách největším rušitelem jsou prostitutky. Protože když řidič jede poměrně rychle a Anča zvedne tričko, tak ať chce nebo nechce, ne na 0,4, na několik vteřin tomu neuniknete, prostě se podívá.“ – opět Jaroslav Kubera, tentokrát o vlivu bilboardů na pozornost řidičů.
  • „A nevěřte cyklomaniakům, že kolo je pokrok, že kolo je čistota a zdraví. Čuchněte k jejich propocenému triku a budete mít jasno, kdo tu zamořuje vzduch.“ – Ladislav Jakl o výstavbě cyklostezek.“
  • „Armáda nemá odbory, a dokud je mít nebude, tak si myslím, že se na ni můžeme spolehnout.“ – Alexandr Vondra o stavu české armády.
  • „Je to tak, že moji předchůdci vyráběli hasičské stříkačky, říkalo se jim ‚vystrčilky’, a z tohoto důvodu jsem povinen hasiče podporovat.“ – senátor Miloš Vystrčil.
  • „Dávky se vyplácejí, k žádnému kolapsu ani zhroucení systému nedošlo.“ – exministr Jaromír Drábek v reakci na korupční skandál nového informačního systému na úřadech práce.
  • „Pro Bártu je 500 tisíc asi tolik jako pro mě pětistovka“ – Radek John o obálkové aféře Víta Bárty.

(Zdroj: www.nfpk.cz)

Jak by volila prezidenta iracionální mládež

Na stránce serveru První zprávy Zbořil: Prezident Franz by Česko zpopularizoval můžeme číst zajímavé pohledy na výsledek studentských voleb Jeden svět ve školách, ve kterých zvítězil Vladimír Franz.

Proč proboha volili toho potetovaného, může se ptát výsledkem rozladěný konzervativec. Politolog Zdeněk Zbořil to vysvětluje. Protože „jde v určitém smyslu o protest proti rodičům a škole“, hlasující mládí lidé jsou nejspíš tupé stádo, které nedohlédlo dál než k mamince a paní učitelce a budoucnost naší země je ztracena. Skutečně? Vysvětlením může být snad, že „mladí lidé ve věku od 15 do 18 let rozhodují impulzivně a v zásadě nekladou důraz na otázky hlubšího charakteru“. A také, že „se mnohdy rozhodují rychle a iracionálně“, doufejme tedy, že z toho vyrostou. Politolog Zbořil ještě vysvětluje volbu konkrétních osob: „Pan Franz je podle odpovědí zaujal především nápadností a tím, že není součástí politického establishmentu, pan Schwarzenberg je zaujal bohatstvím“. Nabízí se otázka, zda i mladí lidé necítí, že už bylo dost politické zlodějny a že chtějí prezidenta nepolitického nebo bohatého tak, že už snad tolik krást nebude.

Viz Studenti chtějí za prezidenta Franze, straníci propadli – Aktuálně.cz.

Zrušme komunisty

Pokud souhlasíte s tím, že zločiny komunismu, jasně popsané zákonem, by měly být právně postižitelné a komunismus jako ohrožení demokracie by měl být zakázán, podepište petici Zrušme komunisty.

Podepsalo ji už 92 072 lidí (k 28. 10. 2012).

Její prohlášení zní:

„Komunisté v naší zemi jsou stejným ohrožením demokracie, jako byli kdysi nacisté. Patnáct let po listopadu 1989 usilují o získání moci, aniž by alespoň vyjádřením lítosti a omluvou přispěli k tomu, aby se náš národ vyrovnal se svou komunistickou minulostí. Nezřekli se symbolů a názvu, které pro tisíce občanů znamenaly smrt a pro statisíce vyhnání, ztrátu svobody, majetku, půdy či zaměstnání nebo zákazy studia. Trvá-li KSČM na názvu „komunistická“, trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi. Pak je nutné požadovat její vyloučení z demokratické soutěže politických stran. S úctou k památce zničené země a statisíců zmarněných životů spoluobčanů žádáme poslance a senátory, aby přijali právní normu, která by zakázala propagaci nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran. Vyzýváme Vás, ve jménu budoucnosti, zakažte symboly diktatury! “

Petice Zrušme komunisty

Jak jsme se měli za komunistů?

„Jó za mejch mladejch let, deset deka salámu, to bylo salámu!“ Vzpomínání na minulost bývá vždycky růžovější než tehdejší skutečnost. Jistě, každý má na co vzpomínat, každý prožil něco pěkného, ale na některé věci je lepší dívat se pokud možno objektivně. Stránky se srovnáním cen z roku 1989 a 2011  v poměru k mzdě sice ještě nejsou úplně kompletní, ale za pozornost rozhodně stojí.

Vizte www.zakomunistu.cz.

Zajímavé informace najdete i na data.blog.ihned.cz: „Průměrný plat mezi lety 1995 a 2010 vyrostl přibližně trojnásobně (z 8 266 Kč na 24 439 Kč). Průměrná cena se u většiny evidovaných produktů zvedla méně: bochník chleba se posunul z desetikoruny na devatenáct korun, pánský oblek ze tří na pět tisíc.“

Nežijeme v národním státě

Nežijeme v národním státě. Koncept národního státu, který u nás byl prosazován účelově především pro nastolení samostatnosti a demokracie, je myšlenkou, jež vznikla asi někdy v 17. století. Svůj účel splnila. Dnes, v 21. století, ve sjednocující se demokratické Evropě, ztrácí smysl. Má dnes pro vznik a existenci státu nějaký význam původ nebo kulturní orientace? Nebo snad etnická příslušnost? Neřekl bych.

Občany státu nejsou totiž jen příslušníci určitého národa, ani v něm nemají ze zákona nijak platnější hlas. Občanem ČR je příslušník kterékoli národnosti a mnoho národností žije v naší zemi odnepaměti.

Povědomí o národní příslušnosti i její význam klesá. O tom svědčí i výsledky sčítání lidu z roku 2011, ve kterém označilo pouze 63,7% obyvatel svou národnost jako českou. Už dávno před tímto sčítáním však můžeme číst: „V současnosti je v České republice podle oficiálních údajů každý padesátý člověk jiného než českého občanství.“ (viz Gabriela Šamanová: Národnost ve sčítání lidu v českých zemích).

Už existence národa je velice sporná. Národ, například český, byl definován v podstatě na základě hranic území a hranice státu prý na základě národa. Zvláštní, že? Národ je tedy politický konstrukt, vždyť už Ernest Gellner tvrdil: „Je to nacionalismus, který plodí národy, a nikoli obráceně.“ Česká národnost hrála důležitou roli v naší historii, a sloužila k prosazení naší samostatnosti, dnes už má národní identita jen význam historický a kulturní, nikoli politický.

Když se na Čechy jako na národ podíváme zblízka, je patrné, že v pohraničí volně přechází v národy Polska a Slovenska. Charakteristickým a určujícím znakem národa je národní jazyk, učili jsme se ve škole. Kam ale zařadit dialekty Slovácka (to označuje Ottův slovník naučný jako součást Slovenska, tedy jako území obývané Slováky) nebo nářečí Česko-polského smíšeného pruhu? Slovy předního českého dialektologa J. Běliče:  »Přitom je už dávno známo, že diferenční znaky příznačné pro spisovnou češtinu na jedné straně a pro spisovnou polštinu na straně druhé se v nářečích na jazykovém pomezí zdaleka nekryjí v jedné linii, nýbrž že řada znaků typicky „polských“ přesahuje více nebo méně hluboko do území jasně už českého a naopak různé znaky „českého“ typu, zejména četná slova považovaná za příznačná pro češtinu na rozdíl od polštiny, přesahují v nestejném územním rozsahu do nářečí nesporně už polských.« (viz Jaromír Bělič). Tento jev přetrval i přesto, že hranice států výrazně ovlivňovaly migraci obyvatelstva. Z toho je patrné, že pojem český národ (a nejen on) je dosti rozostřen, v tomto případě splývá se sousedními slovanskými národy.

Také vznik národa je značně neurčitý. Během národního obrození vznikalo mnoho názorů na jeho chápání. Panslavismus prosazoval národ všeslovanský. Dlouho byl prosazován československý národ. Nakonec se prosadil český národ, ale mohl to být jiný.

Spisovná čeština, která má sjednocující funkci, tzv. „národní jazyk“, ovšem vznikla také uměle. Není ničí mateřštinou a nedá se lokalizovat její původ, jen původ jednotlivých jejích prvků. Jedná se o variantu jazyka, vytvořenou pro jednotnou komunikaci (stejně tak jako umělý všeslovanský jazyk Slovio). Samozřejmě vznikla také jako argument pro existenci národa.

Dalším neopomenutelným faktem je i to, že v době vzniku naší republiky byla třetina obyvatelstva německá. To, že tomu tak dnes není, by rozhodně nemělo být důvodem k hrdosti. Spíše naopak; je to památka po tragédii a selhání společenství lidí, jizva naší země, která nebyla odčiněna. Proto bychom neměli ani usilovat o národní stát.

Je tedy zřejmé, že všechny tři základní určující rysy národa se stírají. Společný jazyk, tedy kulturní identifikace, byl sjednocen uměle a příslušnost dialektů k národnosti je sporná. Politický určující rys národa je nadsazován, byl hanebně prosazován násilím a vznik národa a státu by měl záviset na sobě navzájem, což je nesmysl. Národnostní povědomí lidí klesá, často bývá národnost zaměňována za státní příslušnost nebo jen za územní původ. Takže, zapomeňte na národ.