Pramínek vlasů

Jiří Suchý: Pramínek vlasů

Když měsíc rozlije
světlo své po kraji
a hvězdy řeknou,
že čas je jít spát
pramínek vlasů
jí ustřihnu potají.
Komu? No přece té,
kterou mám rád.

Pramínek vlasů
jí ustřihnu potají,
já blázen pod polštář
chci si ho dát,
ačkoliv sny se mi
zásadně nezdají,
věřím, že dnes v noci
budou se zdát.

O sny mě připraví
teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích
a modré nebe,
od vlasů, jichž jsem se
dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama
odstřihne tebe.

A na bílém polštáři
do kroužku stočený,
zbude tu po tobě
pramínek vlasů,
já nebudu vstávat,
dál chci ležet zasněný,
je totiž neděle
a mám dost času.

O sny mě připraví
teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích
a modré nebe,
od vlasů, jichž jsem se
dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama
odstřihne tebe.

A na bílém polštáři
do kroužku stočený,
zbude tu po tobě
pramínek vlasů,
já nebudu vstávat,
dál chci ležet zasněný,
je totiž neděle
a mám dost času.
Je totiž neděle
a mám dost času.
Je totiž neděle
a mám dost času.

Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde

Hudbu složil Jiří Šlitr, otextoval a zazpíval Jiří Suchý s orchestrem Ferdinanda Havlíka. Píseň je reakcí na okupaci v roce 1968, zároveň kritizuje tehdejší mohutné zbrojení i politické čistky. Tato píseň byla tehdejší cenzurou zakázána.

 
Najde, najde.
Najde, najde, najde, najde, najde.
Najde, najde.
Najde, najde, najde, najde, najde.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Někdy je to hůlka tenká,
jindy je to kláda.
Kdo chce psa bít, toho fenka
nebude mít ráda.
Někdy je to sukovice,
jindy je to proutek.
Kdo chce psa bít do palice,
to je u mě floutek.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Na ratlíčka stačí tyčka,
na vlčáčka bidlo.
Kdo chce psa bít do čelíčka,
toho bodne šídlo.
Někdy stačí polovina
tága z biliáru.
Kdo chce bíti bernardýna,
ten musí mít páru.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Ať se nespí, ať se nejí,
ať jsou prázdný kapsy.
Hlavně že se vyrábějí
dobrý hole na psy.
Aby psi a aby psice
netrpěli nudou,
na sebe si sukovice
aportovat budou.

Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.
Kdo chce psa bít,
vždycky si hůl najde.

Hůl je dobrá na obranu
ušlechtilejch zásad,
takže pes, když slízne ránu,
může vlastně jásat.

Jiří Šlitr: Tři tety

Mám jednu tetu v Bechyni,
jezdí k nám na návštěvu
a hrabě se nám ve skříni
a na dráze má slevu.
Druhou tetu mám v Kolíně,
má na náměstí dům,
v něm sedí s kočkou na klíně
a při tom pije rum.

Nejpodivnější ze všech tet
je ale teta třetí,
má jeden žaludeční vřed
a asi sedm dětí.
Ta pije whisky se sodou
a někdy taky bez
a tahle teta náhodou
má hrozně ráda jazz.

Sousedi, když jdou do kina,
tak teta světlo zhasíná
a do vzpomínek potichu se noří
potom se chápe trumpety,
na kterou strýček před lety
hrávával při požárech svoje „hoří“.

A v melodii teskné
se pokoj rozplyne,
jak s ta trubka leskne
a teta v kombiné.

Sousedi, když se vrací zpět,
nejpodivnější že všech tet
přestane hrát a tváří se zas přísně
a v pokoji s ní zavřená
zůstává tichá ozvěna
tý její smutný opuštěný písně.