Často se mezi studenty setkávám s otázkou typu Proč se to učíme nebo K čemu nám to bude. Překvapující je, že odpověď neznají často ani studenti pedagogiky, tedy budoucí učitelé. Mám proto dojem, že bych měl napsat svůj názor a odpověď na tyto otázky.
V dnešní době, kdy si můžeme kdeco vygooglit, může leckomu připadat zbytečné se něco učit. Informace, které se ale člověk dozví, naučí, nejsou tím hlavním cílem vzdělávání. Jsou pouhým stavebním materiálem, podmínkou pro rozvoj myšlení. Vždyť přemýšlet můžeme, teprve když máme nad čím. Když se máme na co ptát. Učitel je tedy jakýmsi předkladatelem témat, o kterých může student přemýšlet. Výběr těchto témat by měl být co nejširší, aby i rozvoj myšlení studenta mohl být všestranný. Proto je dobře, že i budoucí strojní inženýr ví, co je to romantizmus a budoucí letuška zná Pythagorovu větu. Je totiž naděje, že se díky těmto informacím naučí novému myšlení, dovedou více rozumět světu a zmoudří. Proč se tedy učíš? Aby ses měl na co ptát.