Historie je literární fikce

V knize Flaubertův papoušek, kterou napsal Julian Barnes, je rozvíjeno téma faktu a fikce při psaní životopisu. Do jaké míry je životopis faktografií, jakou měrou se v něm odráží autor textu a kde je hranice těchto dvou pólů? To se ale týká veškeré tvorby, od osobní lyrické poezie po historické práce. Na všechna díla má totiž vliv jak myšlení autora, tak i realita. To si můžeme představit jako jakousi stupnici, jako míru inspirace realitou. Na jejím konci stojí absolutní fikce, na druhém konci je ideální zobrazení reality, kdy oba konce stupnice jsou nedosažitelné.

Míra inspirace realitou

Cílem historické práce je, nebo by mělo být, přiblížit se co nejvíce realitě a potlačit roli autora, jeho subjektivní názory a imaginaci. Umělecká literatura naopak fikci využívá a rozvíjí. Je ale nutné si uvědomit, že žádné dílo nestojí ani na jednom z konců stupnice. Skutečnost totiž nelze zaznamenat, vždy se jedná o interpretaci a něčí názor (i fotka je úhel pohledu). Žádný fakt, ani ten nejprostší vjem nelze totiž přesně vyřknout. Realita nemůže být přesně kopírována do slov, nikdo ji totiž ani přesně nevidí. Jazyk je navíc ze své podstaty soubor abstraktních výrazů a neodpovídá tomu, co popisuje. Realitu je možné jen převyprávět ze svého pohledu, podle svého názoru. To je pak příměsí fikce, byť třeba nevědomě. Z tohoto pohledu je pak historická práce extrémním případem literární fikce. Zároveň také nemůže existovat fikce bez skutečnosti. Člověk není schopen vymyslet něco, co se netýká reality. Každá fikce totiž vychází z reality.

KSČM je KSČ

V poslední době se často objevují prohlášení, že současní komunisti nejsou ti předrevoluční, že Komunistická strana Čech a Moravy je jinou stranou než totalitní KSČ. Tvrdí to třeba komunistický poslanec Kováčik. Jenomže KSČM vznikla, jak sama uvádí na svém webu, roku 1990 rozdělením KSČ na českou a slovenskou část, tvořící pak krátce federaci. Ti samí lidé, ta samá strana tedy dál působí v politice, změnilo se jen jméno.

Strana KSČM prohlásila, že se omlouvá za všechno zlo, které dopustila. To ale nestačí pro její očištění, důvěryhodnost a solidní postavení v politice. Nebudeme přece věřit straně, která programové ničila hodnoty naší civilizace, vědomě porušovala zákony a lidská práva a svobody, která způsobila morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti lidem s odlišnými názory, která zneužívala výchovu, vzdělávání, vědu a kulturu k politickým a ideologickým účelům a která schválila okupaci naší země. Nebudeme jí přece slepě věřit, byť si pozměnila jméno, byť se za vše omluvila, byť slíbila, že už to víckrát neudělá.

Zajímavosti z matrik

  • 29. ledna roku 1917 se v tůni „V Koláčku“ u Nového Přerova utopil Zatta Fiorino di Giovanni, italský zajatec č. 30164, toho času v Novém Přerově č. 22, narozený a příslušný do Guero Carpen č. 50, provincie Rellnno v Itálii, narozen 21. 9. 1886, povoláním rolník, vyznáním katolík, manžel Marie, rodem N z N. Nebožtík byl pohřben na hřbitově v Přerově nad Labem.

Jak jsme se měli za komunistů?

„Jó za mejch mladejch let, deset deka salámu, to bylo salámu!“ Vzpomínání na minulost bývá vždycky růžovější než tehdejší skutečnost. Jistě, každý má na co vzpomínat, každý prožil něco pěkného, ale na některé věci je lepší dívat se pokud možno objektivně. Stránky se srovnáním cen z roku 1989 a 2011  v poměru k mzdě sice ještě nejsou úplně kompletní, ale za pozornost rozhodně stojí.

Vizte www.zakomunistu.cz.

Zajímavé informace najdete i na data.blog.ihned.cz: „Průměrný plat mezi lety 1995 a 2010 vyrostl přibližně trojnásobně (z 8 266 Kč na 24 439 Kč). Průměrná cena se u většiny evidovaných produktů zvedla méně: bochník chleba se posunul z desetikoruny na devatenáct korun, pánský oblek ze tří na pět tisíc.“

Příjmení předků

Již několik let se věnuji genealogii a sestavování svého rodokmenu, proto jsem se rozhodl věnovat se tomuto tématu také z pohledu onomastiky, konkrétně rozboru příjmení svých dosud zjištěných předků, tedy všech příjmení vyskytujících se v mém tzv. rodovém vývodu. V současné době jsem nalezl 38 příjmení, která se vyskytují nejdále v deseti generacích. Je jisté, že s mojí další genealogickou prací budou příjmení ještě přibývat, takže chápu tento soubor proprií za neuzavřený a budu se mu věnovat i v budoucnu. Příjmení jsem zjišťoval z počátku za pomoci příbuzných, především prarodičů a z rodinných dokumentů, rodných a oddacích listů apod. Většinu dokladů svých předků, tedy i jejich jmen, jsem nalezl v digitalizovaných matrikách státních oblastních archivů (Praha a Třeboň).

Přečíst celý článek »