Důvěra a politická kultura

Obraz politické kultury

Obraz politické kultury

Obraz české politiky není hezký již dlouho, situaci ale rozhodně nezlepšila současná aféra kolem premiéra Nečase. Ten byl nucen rezignovat na svou funkci. Zahraniční deníky nás označují za banánovou republiku. Není divu.

Ze zpravodajství se dovídáme postupně odhalené části skládačky, kterou můžeme shrnout: Premiér nechal sledovat svou manželku prostřednictvím své milenky, za použití Vojenského zpravodajství. Sekretářka předsedy vlády řídí Vojenské zpravodajství. Generálové AČR se bojí odporovat jedné úřednici a sledují manželku premiéra. Stát má rozvědku, která ani sama neví, že je sledována. Její velitelé netuší, že budou zatčeni, zatímco vůdci mafie to ví předem a užívají si na připravených jachtách na Jadranu. Policie zabavuje kila zlata a stovky milionů ukryté v bankovních schránkách. Část sněmovny již úřaduje z vězení. Premiér tvrdí, že uplácet pomocí lukrativních pozic není nic špatného.

Takové chování státních představitelů je nepochybně špatné, mělo by však být postihováno nejvyššími možnými tresty. Největší škody totiž nejsou materiální, ale společenské. V krátkých intervalech mezi jednotlivými aférami nemají lidé šanci nabýt špetky důvěry v politiky a tedy i ve stát. Často se proto můžeme setkat s názory blízkými anarchizmu, zejména u mladých lidí. Neplatit daně se ale často jeví jako jediné řešení v takto fungujícím státu i pro podnikatele nebo živnostníky. Lidé nechtějí být spojeni se státem a vnímají ho jako svého nepřítele. Politici pak marně přemýšlejí nad mechanizmy, které by zajistily odvody daní a konec zadlužování státu. Hlavním předpokladem je ale důvěra občanů ve stát. Ta se však stále snižuje – je-li to vůbec ještě možné.