Mamko Tatič: Jak život chode
Slonce vychoda na vychoda
i cvětlem proleva cely cvět.
Tmavy kapradi v lese
zachvěje se,
male koře se probodže,
zobačkem si peře grobe.
Kurica se pusti vice
do palice kukurice.
Slepka slepa nemotora
zaklope tam vo podvora.
Jak je slepa tak je glupa.
Dupa, dupa, dupa,
i glovou naraža do pluta.
To zabude kokrhele.
Kokrhel vyleta,
vyleta do pluta
i kokrha kokrha,
div si grdelko nestrga.
To v cjatnice Pižďucha probeře.
Pižďuch sa probeře
i cely svět proklije.
Skokem flinty nabije
i prask prask
kokrhela doraže.
Jaj, to doda mu kuraže.
I v chlopske svoje paže
dropne slepku
i kosty jej spreraže
i smekne krke
i kruče, kruče
i peře jej druje.
Slepka pepa, ovca beče, koza meče, peře leta!
V tu tym žena jego Pižďuchova vrace se z nakupe
i vide jak Pyžďuch slepce druje peře!
Pyžďuchova dropne šrab
i šrabem krapne Pyžďucha
rovno do břucha.
Jaj, z břucha nador se naduře
i plujny, strujny, hnujny šlem
vypluje ven.
I tu ta Pyžďuch vide,
chetne Pyžďuchovu za glove
i smekne ju do zeme
i dupe, dupe, dupe, dupe
ju do glave.
Dupe dupe
Pyžďuchova křeče, křeče, křeče
i gryže mu do noge.
Gryže, gryže, gryže.
Pyžďuch dupe, dupe, dupe.
Pyžďuchova křeče, gryže, gryže, křeče, křeče.
Pyžďuch vytagne pero za naj
i moče, moče, moče
ju do glave.
Pyžďuchova gryže, gryže, gryže,
křeče, křeče až dokřeče.
Jak tu to Pyžďuch vide,
chytne se za glove
i beže beže lesam, polami, lukami,
Bosnami, Hercegovinami,
až tam do gory.
Do gory, kde stary mudry mudřec,
taky bledě mudry,
sedě.
I myšle i myšle i mudruje i mudruje i myšle.
Tam Pyžďuch vsany a pravi,
kak tu tam teraz Pyžďuchova v krve leže!
I mudřec vstane i prave:
Ech leže tak leže.
Slonce zapadže, zapadže
i světlo cvěta tu ta raz odlije.
I tam v goře spolu Pyžďuch i mudřec sedě i myšle i myšle
i mudruje i mudruje.
Bo tak život chode.