V žádném případě nenechte Vogona, aby vám recitoval poezii. „Když nebudeme mít kliku, tak to kapitán myslel vážně, když nám hrozil, že nám nejdříve přečte pár svých básní…“ Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azgothů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou […]
Archiv pro štítek: poezie
Charles Baudelaire
Albatros Aby čas na moři za plavby krátilo si, tu mužstvo posádky si chytá v dlouhých dnech své němé průvodce na cestách, albatrosy, spějící za lodí po hořkých propastech. Ti vládci blankytu, jen postaveni na zem, hned neohrabaní a plni ostychu, svá křídla veliká jak vesla spustí rázem a zplihlá po bocích je vlekou potichu. […]
Fráňa Šrámek: Splav
Splav Trápím se, trápím, myslím si, kde bych tě nejraděj potkal. Ulice střídám, parky a nábřeží, bojím se krásných lží. Bojím se lesa. V poledním lese kdo miluje, srdce své neunese. Na můj práh kdyby jsi vstoupila, snad bys mne tím zabila. Chtěl bych tě potkati v lukách. V lukách je vlání na všechny strany, […]
Audioknihy – mluvené slovo
V diskuzi posílejte odkazy na audioknihy ke stažení.
Na kopečku v Africe
Na kopečku v Africe, píseň o legendárním loupežníkovi Václavu Babinském. Na kopečku v Africe, stojí stará věznice, ach ouvej. Na kopečku v Africe, stojí stará věznice, ach jo! Vězni se tam tetelí, že maj blechy v posteli, ach ouvej. Vězni se tam tetelí, že maj blechy v posteli, ach jo! Mezi nima Babinskej, starej lotr mexickej, […]
Mamko Tatič: Jak život chode Slonce vychoda na vychoda i cvětlem proleva cely cvět. Tmavy kapradi v lese zachvěje se, male koře se probodže, zobačkem si peře grobe. Kurica se pusti vice do palice kukurice. Slepka slepa nemotora zaklope tam vo podvora. Jak je slepa tak je glupa. Dupa, dupa, dupa, i glovou naraža do pluta. […]
K. J. Erben: Kytice
Kytice Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly. I zželelo se matce milých dítek; duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla. Poznaly dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesaly; a prostý kvítek, v něm majíc útěchu, […]
Jiří Žáček: Zimní
Zimní Sníh vystínuje kraj A listí zmizí Náhle jsme příliš dospělí Zbavit se všeho co v nás není ryzí Mráz rány vypálí a zacelí
Cestička k domovu
Cestička k domovu Karel Václav Rais Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. Douška a šalvěje kolem ní voní, nikde se nechodí tak jako po ní. A kdybych na světe bůhví kam zašel, tu cestu k domovu vždycky bych našel. A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce […]
Jeřábnice
Josef Filgas: Jeřábnice Chtěla bych být, mámo, jeřábnicí, chodila bych hrdě po ulici, na píšťalku pískneš, soudruhu, přivezu ti všechno k soustruhu.
Čím je báseň velká?
Čím je báseň velká? Zdeněk Kožmín ve své knize Umění básně na tuto otázku nalézá odpovědi z různých stran, aby se dopracoval k celistvému pohledu a závěru. První je pohled Henriho Bremonda, který soudí, že básní se člověk musí nechat okouzlit. Šalda to pojmenovává jako láska. Musíme se do básně zamilovat, dát jí vlastně také […]
Napadlo váš někdy, o čem je píseň Bubamara z filmu Černá kočka, bílý kocour? Níže naleznete nejdřív přepis originálního textu v balkánské romštině (abyste si mohli píseň zazpívat) a pod ním jeho nedůvěryhodný, neúplný a chatrný překlad (abyste tomu aspoň zbla rozuměli).
Balada o očích topičových
Jiří Wolker: Těžká hodina, Balada o očích topičových Utichly továrny, utichly ulice,usnuly hvězdy okolo měsícea z města celého v pozdní ty hodinynezavřel očí svých jenom dům jediný,očí svých ohnivých, co do tmy křičí,že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčídělníků deset své svaly železem propletlo,aby se ruce a oči jim změnily ve světlo. „Antoníne, topiči elektrárenský,do kotle přilož!“ […]