V české legislativě nejsou fyzické tresty na dětech výslovně zakázány zákonem, ale jejich používání je považováno za protiprávní – například jako týrání svěřené osoby, ublížení na zdraví, nebo ohrožování výchovy dítěte.
V občanském zákoníku (§ 858 a násl.) je výslovně uvedeno, že:
„Rodič má právo použít při výchově přiměřené výchovné prostředky, nesmí však při tom ohrozit zdraví dítěte nebo jeho vývoj.“
To znamená, že zákon nepovoluje násilí. Naopak jej považuje za „hrubé jednání“, což může být například facka bez zranění. Jedná se pak o přestupek proti občanskému soužití.
Přiměřené výchovné prostředky zároveň nemůžou být krutější než zákonem definovaná nutná obrana.
„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.“
Nutná obrana nesmí být větší než je nutné k odvrácení hrozby. Pokud tedy dítě nepůsobí někomu fyzické napadení, není možné použít takové prostředky.
A protože lidé jsou rovní v důstojnosti i v právech, a každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, není možné v tomto přistupovat k mladším z nás jinak než k plnoletým.