Piccolo existuje

Piccolo samozřejmě existuje, stačí říct v restauraci že chcete piccolo a oni vám ho přinesou. I přes veškeré protesty kávomilců je u nás totiž malá káva obyčejně označována jako piccolo a větší jako espresso. To, že v jiných zemích je běžné espresso menší, neznamená, že to u nás musí být také tak. Zachovejte proto specifika místní kávové kultury, a dejte si piccolo.

Běžně velké espresso je u nás totiž to větší, někdy nazývané také Americano, ačkoli v zahraničí tomu může být jinak. Slovo espresso také obecně označuje presovanou kávu bez ohledu na velikost šálku nebo přesný poměr složek. Existuje několik variant espressa, např. espresso macchiato, ristretto, espresso doppio atd. Přesné způsoby přípravy espressa se různí, ačkoliv se profesionální baristé domáhají striktních pravidel (doufám, že nebudou podobně unifikovány makové koláče). Běžný zákazník kavárny totiž nezkoumá, jak přesně tam kávu vykouzlí, ale ví, jak vypadá a chutná výsledek a jen na něm mu záleží.

Místní oblíbenost větší kávy a jeho označení jako espresso není tedy možné popřít. Také druhý, obecnější význam tohoto slova je zcela zřejmý. Pro označení menší varianty presované kávy proto chyběl název. Nutně se tak rozšířilo slovo piccolo.

Vše výše uvedené nevychází z nějakých pravidel nebo baristických příruček, ale snaží se zachytit současný jazykový úzus. Jedině na základě něho lze popisovat živý jazyk. Faktem zůstává, že odborné a obecné pojmenování se v tomto případě liší. Nabídka kaváren by však měla zůstat v rovině obecné, neláká-li na svou kávu pouze odborníky.

Takže, můžete s tím i nesouhlasit, ale slovo piccolo v češtině zakotvilo proto, že bylo zkrátka potřeba. Piccolo existuje a je to tak správně.


Otázkou zůstává, je-li nutné používat v našich restauracích spousty cizích, zejména italských pojmů (a často chybně). O tom zde.

Podobným problémem v odlišném významu českého a cizojazyčného slova se stala marmeláda.

Restaurace mluví italsky

Při návratu z rakouského údolí Wachau jsem si povšiml zvláštního jevu. Přeložit jídelní lístek v restauraci v Benešově u Prahy dělalo některým našincům větší problém než německá nabídka ve Spitzu an der Donau.

Jídelní lístky v italštině se u nás staly špatným zvykem. Ačkoli většina místních italsky neumí, restaurace většinou nemají italské kuchaře a ti čeští byli maximálně na dovolené v Bibione, je až směšné, že italština v nabídkách jídel zarputile setrvala. Nejspíš ve snaze působit skutečně italsky, světově a exoticky.

Doba porevolučních „italských“ restaurací minula a na to by měl reagovat i jazyk nabídek a jídelních lístků. Nic proti italštině, ale pokrmy typu Entrecote manzo e fagioli neri nebo Gnocchi quattro formaggi neumí správně přečíst většinou ani obsluha, o pravopisu nemluvě. A grilovaná zelenina pojmenovaná jako Misto verdure grill neoslní.  Prosím tedy české restaurace, aby zanechaly laciné přetvářky, rozlišovaly v jakém jazyce jídelní lístek vlastně je a zákazníky lákaly spíš dobrým jídlem než exotickým lístkem.

Zakázaná marmeláda

Odlišný význam českého slova marmeláda a anglického marmalade způsobil prakticky jeho zákaz u nás. Pod označením marmeláda se u nás smí prodávat jedině výrobek z citrusových plodů, ty se však v Česku běžně nepěstují, natož aby se z nich cokoli vyrábělo. Chyba je však primárně v překladu, protože marmeláda se anglicky neřekne marmelade ale jam, naopak čeština pro citrusový džem název nemá, protože ho nepotřebuje. Tradiční česká marmeláda se vyrábí z jakéhokoli ovoce, ale oproti džemu neobsahuje jeho kousky.

Naši europoslanci nejspíš zaspali a při hlasování zapomněli zvednout ruku a říct „Ale u nás je marmeláda i třeba z jahod nebo borůvek…“ Třeba svou chybu někdy napraví. Proti rozhodnutí asi rok bojovala společnost Hamé, bohužel neúspěšně.

Mažme si tedy dál na chleba marmeládu (nikoli ovocnou směs), snad ji pod tímto jménem budeme moct zase někdy i koupit.

Otázkou je, proč se Evropský parlament zabývá marmeládou ve stylu Vítové si mohou blahopřát, ačkoli je celá Unie v existenční krizi.

Milujeme safarádu

Připravte si doma lahodný nápoj zvaný safaráda. Už nikdy nebudete chtít nic jiného. Připravuje se z ovoce a koření. Na klasickou safarádu se používají dva druhy ovoce, jeden sladší, např. meruňky nebo hrušky, a druhý kyselejší, např. rybíz, višně apod. Kyselejšího ovoce přidáme méně, podle chuti. Můžeme přisladit třtinovým cukrem a ochutit kořením, používá se zejména celá skořice, badyán, trochu čerstvého zázvoru a hřebíček. Rozmixované ovoce s kořením a s vodou můžeme nechat chvíli odležet. Celá směs musí projít krátkým varem. Následně se nápoj zcedí a nechá vychladit. Může se podávat i s ledem. Dobrou chuť.