Piccolo samozřejmě existuje. Stačí říct v restauraci, že chcete piccolo, a oni vám ho přinesou. I přes veškeré protesty kávomilců je u nás totiž malá káva obyčejně označována jako piccolo a větší jako espresso. To, že v jiných zemích je běžné espresso menší, neznamená, že to u nás musí být také tak. Zachovejte proto specifika místní kávové kultury, a dejte si piccolo.

Běžně velké espresso je u nás totiž o něco větší, italsky nazývané také Lungo, ačkoli v zahraničí tomu může být jinak. Slovo espresso také obecně označuje presovanou kávu bez ohledu na velikost šálku nebo přesný poměr složek. Existuje několik variant espressa, např. espresso macchiato, ristretto, espresso doppio atd. Přesné způsoby přípravy espressa se různí, ačkoliv se profesionální baristé domáhají striktních pravidel (doufám, že nebudou podobně unifikovány makové koláče). Běžný zákazník kavárny totiž nezkoumá, jak přesně tam kávu vykouzlí, ale ví, jak vypadá a chutná výsledek a jen na něm mu záleží.

Místní oblíbenost větší kávy a jeho označení jako espresso není tedy možné popřít. Také druhý, obecnější význam tohoto slova je zcela zřejmý. Pro označení menší varianty presované kávy proto chyběl název. Nutně se tak rozšířilo slovo piccolo.

Vše výše uvedené nevychází z nějakých pravidel nebo baristických příruček, ale snaží se zachytit současný jazykový úzus. Jedině na základě něho lze popisovat živý jazyk. Faktem zůstává, že odborné a obecné pojmenování se v tomto případě liší. Nabídka kaváren by však měla zůstat v rovině obecné, neláká-li na svou kávu pouze odborníky.

Takže, můžete s tím i nesouhlasit, ale slovo piccolo v češtině zakotvilo proto, že bylo zkrátka potřeba. Piccolo existuje a je to tak správně.

Otázkou zůstává, je-li nutné používat v našich restauracích spousty cizích, zejména italských pojmů (a často chybně). O tom zde.

Podobným problémem v odlišném významu českého a cizojazyčného slova se stala marmeláda.