Středoškolská učitelka napsala prezidentovi otevřený dopis

„Vážený pane prezidente…

Učím základy společenských věd na střední škole, probíráme politologii a nedávno jsme se dotkli tématu „Prezident“. Studenti mě přímo bombardovali otázkami, na které nebylo v mých silách odpovědět, a proto se ptám Vás.

Jak je možné, že prezident země může:
1) Lhát (tvrdit něco, co není doložitelné)?
2) Nerespektovat rozhodnutí soudu?
3) Neuznat svou chybu a neomluvit se?
4) Nepustit studenty na Albertov k výročí 17. listopadu?
5) Legitimizovat šíření nenávisti ve společnosti?
6) Pochlebovat zemi, kde se ve velkém porušují lidská práva?
7) Kouřit v nekuřáckém hotelu?
8) Doporučovat studentům kouření a alkohol?
9) Vyzývat k agresi?
10) Mluvit sprostě a chovat se jako hulvát?

Těch otázek padlo ještě více, ale vybrala jsem ty nejzásadnější. Myslím, že není nutné rozebírat jednotlivé otázky, protože jde o mediálně hojně probíraná témata a jistě všichni víme, o co se jedná. Jde mi o to, jestli jste se někdy zamyslel nad tím, že jako prezident (obecná, nejvyšší autorita, tedy za normálních okolností) máte vliv na chování mladé generace.

Vy však svým chováním vzbuzujete dojem, že lhát, mluvit sprostě, chovat se k druhým s arogancí a přezíravostí, je normální. A tím velmi znesnadňujete práci, nám, učitelům, jež musíme čelit těmto otázkám. A já opravdu nevím, jak na ně mám odpovídat. Z pozice učitele jim musím říct, že jste prezident, že k vám musejí mít úctu, ale máte vy úctu Vy k nim? Jestliže jste studenty nepustil 17. listopadu (na Mezinárodní den studentů!) na Albertov, tak asi ne. Přitom právě studenti ovlivňují a ovlivňovali dění ve společnosti (1939, 1968, 1989). Můžete samozřejmě namítnout, že studenti nejsou žádná neviňátka, že pravděpodobně mají už zkušenosti s kouřením, alkoholem i lhaním. Jistě to tak může být, ale co… Když takové věci dělá i pan prezident… Je to pro ně o důvod víc, jak si takové věci ospravedlnit. Možná máte na mladou generaci větší vliv, než si myslíte.

Jsem šťastná, že jsem dospívala v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, který je pro hodnoty, jež akcentoval, často posměšně nazýván pravdoláskařem. Myslím, že pravda a láska jsou hodnoty obecně lidské a všichni je potřebujeme. Já sama se cítím osobností Václava Havla a jeho hodnotovými vzory velmi pozitivně ovlivněna. Jaké hodnoty však předáváte svým chováním, ať už mládeži, či celé společnosti Vy?

Prosím, chovejte se lidsky, slušně a se zodpovědností k příštím generacím. Děkuji.“

Aby ses měl na co ptát

Často se mezi studenty setkávám s otázkou typu Proč se to učíme nebo K čemu nám to bude. Překvapující je, že odpověď neznají často ani studenti pedagogiky, tedy budoucí učitelé. Mám proto dojem, že bych měl napsat svůj názor a odpověď na tyto otázky.

V dnešní době, kdy si můžeme kdeco vygooglit, může leckomu připadat zbytečné se něco učit. Informace, které se ale člověk dozví, naučí, nejsou tím hlavním cílem vzdělávání. Jsou pouhým stavebním materiálem, podmínkou pro rozvoj myšlení. Vždyť přemýšlet můžeme, teprve když máme nad čím. Když se máme na co ptát. Učitel je tedy jakýmsi předkladatelem témat, o kterých může student přemýšlet. Výběr těchto témat by měl být co nejširší, aby i rozvoj myšlení studenta mohl být všestranný. Proto je dobře, že i budoucí strojní inženýr ví, co je to romantizmus a budoucí letuška zná Pythagorovu větu. Je totiž naděje, že se díky těmto informacím naučí novému myšlení, dovedou více rozumět světu a zmoudří. Proč se tedy učíš? Aby ses měl na co ptát.