Při návratu z rakouského údolí Wachau jsem si povšiml zvláštního jevu. Přeložit jídelní lístek v restauraci v Benešově u Prahy dělalo některým našincům větší problém než německá nabídka ve Spitzu an der Donau.
Jídelní lístky v italštině se u nás staly špatným zvykem. Ačkoli většina místních italsky neumí, restaurace většinou nemají italské kuchaře a ti čeští byli maximálně na dovolené v Bibione, je až směšné, že italština v nabídkách jídel zarputile setrvala. Nejspíš ve snaze působit skutečně italsky, světově a exoticky.
Doba porevolučních „italských“ restaurací minula a na to by měl reagovat i jazyk nabídek a jídelních lístků. Nic proti italštině, ale pokrmy typu Entrecote manzo e fagioli neri nebo Gnocchi quattro formaggi neumí správně přečíst většinou ani obsluha, o pravopisu nemluvě. A grilovaná zelenina pojmenovaná jako Misto verdure grill neoslní. Prosím tedy české restaurace, aby zanechaly laciné přetvářky, rozlišovaly v jakém jazyce jídelní lístek vlastně je a zákazníky lákaly spíš dobrým jídlem než exotickým lístkem.