Rubriky
Nesmrtelnost chrousta Politika

Nežijeme v národním státě

Nežijeme v národním státě. Koncept národního státu, který u nás byl prosazován účelově především pro nastolení samostatnosti a demokracie, je myšlenkou, jež vznikla asi někdy v 17. století. Svůj účel splnila. Dnes, v 21. století, ve sjednocující se demokratické Evropě, ztrácí smysl. Má dnes pro vznik a existenci státu nějaký význam původ nebo kulturní orientace? Nebo snad etnická příslušnost? Neřekl bych.

Občany státu nejsou totiž jen příslušníci určitého národa, ani v něm nemají ze zákona nijak platnější hlas. Občanem ČR je příslušník kterékoli národnosti a mnoho národností žije v naší zemi odnepaměti.

Povědomí o národní příslušnosti i její význam klesá. O tom svědčí i výsledky sčítání lidu z roku 2011, ve kterém označilo pouze 63,7% obyvatel svou národnost jako českou. Už dávno před tímto sčítáním však můžeme číst: „V současnosti je v České republice podle oficiálních údajů každý padesátý člověk jiného než českého občanství.“ (viz Gabriela Šamanová: Národnost ve sčítání lidu v českých zemích).

Už existence národa je velice sporná. Národ, například český, byl definován v podstatě na základě hranic území a hranice státu prý na základě národa. Zvláštní, že? Národ je tedy politický konstrukt, vždyť už Ernest Gellner tvrdil: „Je to nacionalismus, který plodí národy, a nikoli obráceně.“ Česká národnost hrála důležitou roli v naší historii, a sloužila k prosazení naší samostatnosti, dnes už má národní identita jen význam historický a kulturní, nikoli politický.

Když se na Čechy jako na národ podíváme zblízka, je patrné, že v pohraničí volně přechází v národy Polska a Slovenska. Charakteristickým a určujícím znakem národa je národní jazyk, učili jsme se ve škole. Kam ale zařadit dialekty Slovácka (to označuje Ottův slovník naučný jako součást Slovenska, tedy jako území obývané Slováky) nebo nářečí Česko-polského smíšeného pruhu? Slovy předního českého dialektologa J. Běliče:  »Přitom je už dávno známo, že diferenční znaky příznačné pro spisovnou češtinu na jedné straně a pro spisovnou polštinu na straně druhé se v nářečích na jazykovém pomezí zdaleka nekryjí v jedné linii, nýbrž že řada znaků typicky „polských“ přesahuje více nebo méně hluboko do území jasně už českého a naopak různé znaky „českého“ typu, zejména četná slova považovaná za příznačná pro češtinu na rozdíl od polštiny, přesahují v nestejném územním rozsahu do nářečí nesporně už polských.« (viz Jaromír Bělič). Tento jev přetrval i přesto, že hranice států výrazně ovlivňovaly migraci obyvatelstva. Z toho je patrné, že pojem český národ (a nejen on) je dosti rozostřen, v tomto případě splývá se sousedními slovanskými národy.

Také vznik národa je značně neurčitý. Během národního obrození vznikalo mnoho názorů na jeho chápání. Panslavismus prosazoval národ všeslovanský. Dlouho byl prosazován československý národ. Nakonec se prosadil český národ, ale mohl to být jiný.

Spisovná čeština, která má sjednocující funkci, tzv. „národní jazyk“, ovšem vznikla také uměle. Není ničí mateřštinou a nedá se lokalizovat její původ, jen původ jednotlivých jejích prvků. Jedná se o variantu jazyka, vytvořenou pro jednotnou komunikaci (stejně tak jako umělý všeslovanský jazyk Slovio). Samozřejmě vznikla také jako argument pro existenci národa.

Dalším neopomenutelným faktem je i to, že v době vzniku naší republiky byla třetina obyvatelstva německá. To, že tomu tak dnes není, by rozhodně nemělo být důvodem k hrdosti. Spíše naopak; je to památka po tragédii a selhání společenství lidí, jizva naší země, která nebyla odčiněna. Proto bychom neměli ani usilovat o národní stát.

Je tedy zřejmé, že všechny tři základní určující rysy národa se stírají. Společný jazyk, tedy kulturní identifikace, byl sjednocen uměle a příslušnost dialektů k národnosti je sporná. Politický určující rys národa je nadsazován, byl hanebně prosazován násilím a vznik národa a státu by měl záviset na sobě navzájem, což je nesmysl. Národnostní povědomí lidí klesá, často bývá národnost zaměňována za státní příslušnost nebo jen za územní původ. Takže, zapomeňte na národ.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..