Jiří Suchý: Pramínek vlasů
Když měsíc rozlije
světlo své po kraji
a hvězdy řeknou,
že čas je jít spát
pramínek vlasů
jí ustřihnu potají.
Komu? No přece té,
kterou mám rád.
Pramínek vlasů
jí ustřihnu potají,
já blázen pod polštář
chci si ho dát,
ačkoliv sny se mi
zásadně nezdají,
věřím, že dnes v noci
budou se zdát.
O sny mě připraví
teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích
a modré nebe,
od vlasů, jichž jsem se
dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama
odstřihne tebe.
A na bílém polštáři
do kroužku stočený,
zbude tu po tobě
pramínek vlasů,
já nebudu vstávat,
dál chci ležet zasněný,
je totiž neděle
a mám dost času.
O sny mě připraví
teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích
a modré nebe,
od vlasů, jichž jsem se
dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama
odstřihne tebe.
A na bílém polštáři
do kroužku stočený,
zbude tu po tobě
pramínek vlasů,
já nebudu vstávat,
dál chci ležet zasněný,
je totiž neděle
a mám dost času.
Je totiž neděle
a mám dost času.
Je totiž neděle
a mám dost času.