Úvod do psychodiagnostiky

Tento text vznikl na základě přednášek dr. Martina Dlabala předmětu Psychologická diagnostika na UJEP v roce 2014.

Psychologie – Ψ

Psychologie je věda o chování, myšlení a prožívání (včetně jejich vzájemných vztahů)

Psychologie pomáhá všude tam, kde je potřeba

  1. poznávat lidi (diagnostikovat, hodnotit)
  2. působit na lidi (provádět terapii, učit a vychovávat)
  3. uspořádat optimálně podmínky, ve kterých se lidé nachází

Psychodiagnostika

  • aplikovaná psychologická disciplína, jejímž úkolem je zjišťování a měření psychických vlastností a stavů jednotlivých lidí
  • je tvořena obecnými teoretickými základy (Ψ osobnosti, vývojovou Ψ, diferenciální Ψ a psychometrií) a souhrnem konkrétních diagnostických metod (klinické a testové metody)

Diagnostická činnost

- souhrn operací, postupů a technik, jejichž cílem je stanovit diagnózu podle cíle:

  1. určení stupně vývoje
  2. zjištění individuálních zvláštností osobnosti
  3. určení přítomnosti či nepřítomnosti patologických znaků
  4. prognóza

- proces, který jde od metody k reakcím a od reakcí k vlastnostem osobnosti:

cíl vyšetření => metoda => reakce /pozorování a měření/ => vlastnosti /vyplývá z interpretace a hodnocení/

Psychodiagnostická metoda

  • je soustavou podnětů (úkolů, situací, otázek), jimiž záměrně vyvoláváme určité chování u zkoumané osoby. Toto chování registrujeme a pak z něho usuzujeme psychické vlastnosti a stavy.

Diagnostický proces

  • Formulace otázek, problému a stanovení hypotéz
  • Výběr diagnostických metod (co chceme vědět, k jakému účelu vyšetření provádíme a jaké metody máme k dispozici)
  • Vlastní vyšetření (klinické a testové metody)
  • Vyhodnocení vlastních dat (kvalitativní a kvantitativní)
  • Formulace závěrů, nálezu a případných navrhovaných opatření

Psychologická diagnóza

- shrnuje (interpretuje) podstatné vlastnosti a zvláštnosti daného jedince.

Klinická diagnóza se zaměřuje na přítomnost či nepřítomnost psychopatologických znaků

  • zahrnuje rovněž stanovení příčin (etiologie), popis mechanismu rozvoje nemoci (patogeneze) a odhad budoucího vývoje (prognózu)

Metodologické požadavky na diagnostické metody

  1. Objektivita – nemožnost záměrného zkreslení výsledku testu (testujícím, testovaným, prostředím)
  2. Standardizace
    • stanovení norem pro administraci
    • normalizace (možnost statistického srovnání individuálních výsledků s normami, tzn. převod výsledků na standardní skóry (percentily, steny, z-skóry, deviační skóry)
  3. Reliabilita – přesnost měření (po čase)
    • vyjadřujeme korelačním koeficientem
  4. Validita – jestli test měří, co skutečně měřit má

Psychodiagnostické metody

Klinické metody

  • pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza produktů

Testové metody

  1. Výkonové testy (testy inteligence, testy schopností, testy vědomostí)
  2. Testy osobnosti (dotazníky, projektivní testy, posuzovací stupnice)

Psychometrický (kvantitativní) přístup

Testové metody mají kvantitativní (nomotetický) charakter, snaha o standardní postupy, které jsou psychometricky podloženy.

(Názor, že všechny psychické jevy se dají měřit. Získaná data se následně porovnávají na číselné řadě vzhledem k ostatním jedincům.)

  • výhodou je určitý objektivnější základ pro další vysuzovací techniky
  • nevýhodou je mozaikovitost bez schopnosti vyvodit celek

Klinický (kvalitativní) přístup

Klinické metody mají kvalitativní (idiografický) charakter, snaha o celostní porozumění jedinečnosti jedince v jeho životním kontextu

  • výhodou je bezprostřednější a přirozenější kontakt a možnost pružného přizpůsobení změnám a cílům vyšetření
  • nevýhodou určité subjektivní ladění a obtížné ověřování výsledku

Pozorování

je záměrné a selektivní zaznamenávání smyslově vnímatelných jevů

  • Nestandardizované pozorování (orientační) – má dáno cíl
  • Standardizované pozorování – má dáno cíl, sledované jevy, strategie i způsoby jejich hodnocení.

Pozorovací archy (přechod k objektivnějšímu posuzování)  – zaznamenáváme výskyt určitého jevu či jeho intenzitu

Pozorování není pasivní registrace chování, ale značně subjektivní proces

  • každý si všímá něčeho jiného a také jiným způsobem posuzuje
  • ovlivněno ne/účastí, ne/intervencí, ne/odhalením

Vysuzování:

  1. popis na úrovni vnímání: popis jevů (zatínání pěsti)
  2. popis na úrovni dojmů: opírá se o zkušenost (podrážděný)
  3. popis na úrovni asociací: (chce někomu ublížit)

Chyby při pozorování

  • aktuální psychický a fyzický stav pozorovatele
  • haló efekt – některé poznatky mají tendenci přetrvávat
  • projekce – připisování vlastních preferencí či hodnot druhým
  • předsudky – zobecnění zkušeností se skupinou i na jedince
  • význam vzhledu a úpravy – nápadnost
  • implicitní teorie osobnosti – zařazujeme např. k introvertní osobě další vlastnosti a tyto informace poté i zařazujeme k dané osobě
  • atribuční tendence – aktéři připisují zdroj svého chování situaci a pozorovatelé připisují zdroj chování aktérům (jejich osobnostním faktorům).

Rozhovor

  1. nástroj pro získávání informací (diagnostický rozhovor)
  2. nástroj na ovlivňování (terapeutický rozhovor)

Základní diagnostická metoda

  • vysoce interaktivní (aktivní vstup do situace) proces získávání dat vedoucí k určitému cíli
  • získáváme informace o názorech, postojích, přáních a obavách klienta, informace o jeho vnitřním světě, které nám nemohlo poskytnout pozorování
  • ovlivňovaný (motivací, jazykem, náladou, schopnostmi rozhovor řídit)

Většinou je stanoven cíl rozhovoru a strategie k jeho dosažení

  •  volný rozhovor – směřuje ke konkrétnímu cíli, cesty a prostředky k jeho dosažení nejsou předem stanoveny
  • částečně standardizovaný rozhovor – záměr a cíl rozhovoru je pevně stanoven, avšak uvolňuje se poněkud taktika jeho vedení
  • standardizovaný rozhovor – podle předem připraveného schématu, určitý počet otázek v určitém pořadí i formě (blíží se dotazníku)

Fáze rozhovoru

  1. Příprava rozhovoru – (cíle, dostupné informace, vypracování optimální strategie)
  2. Úvodní fáze (navázání rozhovoru) – vytvoření funkční (důvěryhodné) atmosféry, vysvětlení situace
  3. Jádro rozhovoru – hlavním cílem je získat maximum diagn. informací
    • Postup:
      • většinou se používá strategie trychtýře od obecnějších problémů ke konkrétním údajům
      • od běžných a méně osobních údajů k více intimním tématům (progresivní technika)
  4. Závěr rozhovoru – uvolnění eventuálních tenzí, příprava na další setkání

Vedení rozhovoru

Techniky vedení rozhovoru – slouží k navázání a udržení kontaktu s klientem

Typy otázek:

  • přímé – na konkrétní věc se dotazujeme přímo „Jak zlobíš?“
  • nepřímé (nedirektivní) – ptáme se opisem, k jádru věci se přibližujeme oklikou „Co by mamka chtěla na tobě změnit?“
  • projektivní – vycházejí z principu identifikace klienta s jinými lidmi, do nichž projikují své přesvědčení „Co si myslíš o dětech, které nosí špatné známky?“
  • otevřené/uzavřené otázky

Komunikační akt

Do jaké míry si můžeme rozumět:

záměr – zakódování – /přenos informace/ – dekódování – efekt

Testové metody

  • výkonové testy
    • testy inteligence
      • jednodimenzionální testy inteligence
      • komplexní testy inteligence
    • testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí
      • testy paměti
      • pozornosti
      • testy percepčně motorických schopností
  • testy osobnosti
    • dotazníky
      • jednorozměrné dotazníky
      • vícerozměrné dotazníky
    • projektivní testy
      • verbální
      • grafické
      • testy volby
    • posuzovací stupnice

Výkonové testy

          • patří k nejstarším diagnostickým metodám v psychologii
          • jsou zaměřeny na výkon vyšetřované osoby, na úspěch či neúspěch (správné / nesprávné)
          • poskytují dobrou možnost měření a řazení i srovnávání výsledků vzhledem k ostatním

Ravenova zkouška

  • nonverbální test
  • zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce

v průběhu řešení testovacích úloh jsou angažovány –

3 druhy psychických procesů: percepce, pozornost a myšlení

dosažený hrubý skór lze na základě tabulek převádět na deviační inteligenční kvocient

  • jednoduchost, nezávislost na vzdělání a na kulturním prostředí
  • nevýhodou je možnost ovlivnění výsledků mimointelektovými faktory (zejména pozorností), což v některých případech (neurózy) může zkreslovat výsledky; nezískáme též informace o struktuře inteligence

Wechslerův test

3 součty vážených skórů:

  • verbální skór – subtesty 1 – 5
  • neverbální skór – subtesty 6 – 10
  • celkový skór – všech 10 subtestů

podle tabulek převádíme hrubé skóry na inteligenční kvocient

  • verbální IQ – měří verbálně logickou inteligenci
  • neverbální IQ – percepčně performační inteligenci
  • celkový IQ – celková míra inteligence daného individua

Testy specifických schopností

  • Testy organicity (pozornost, vizuomotorika, úsudek)
  • Testy paměti

Vlastnosti pozornosti

Vlastnosti pozornosti (je-li některá výrazně snížena, může to souviset i s poškozením CNS)

  1. selektivita – výběrovost
  2. koncentrace – míra intenzity soustředění
  3. stálost – schopnost udržet pozornost po určitou       dobu
  4. distribuce – schopnost přenášet pozornost (např. řízení auta – potřeba automatizace)

Test pozornosti

TEST KRESLENÍ DRÁHY  (test cesty)

  • Při diagnostice organických poškození mozku
  1. část – proband spojuje kolečka s čísly;
  2. část – na střídačku čísla – písmena 1-a-2-b …

1. část vypovídá o psychomotorickém tempu, vizuomotorické koordinaci, zrakovém vyhledávání a zaměřené pozornosti

2. část je orientována na diagnostiku psychomotorického tempa, flexibility, vizuomotorické koordinace a zaměřené a rozdělené pozornosti

TEST KONCENTRACE POZORNOSTI

  • proband porovnává levý a pravý sloupec, v němž jsou uvedeny různé znaky či písmena, číslice a jiné znaky
  • test měří psychomotorické tempo, absolutní i relativní správnost psychomotorického výkonu, sklon k chybným výkonům, orientačně i psychické tempo, chybovost, inteligenční úroveň a odvozeně i některé osobnostní rysy, jako např. impulzivnost

Kresba postavy

  • obsahová úroveň (přítomnost detailů)

O-skór je méně citlivý na nejrůznější poškození

Je-li O-skór nižší než F-skór, může se jednat podnětovou zanedbanost, nedostatek motivace

  • formální úroveň (kvalita provedení – proporce, provedení čar, napojení)

Je-li F-skór nižší než O-skór, může se jednat o poškození CNS

Testy paměti

WECHSLEROVA ŠKÁLA PAMĚTI

  • MQ – paměťový kvocient
  • 7 subtestů:
    • informace – otázky zaměřené na běžná témata
    • orientace – který je den?…
    • duševní kontrola – pro odhalování organických poškození mozku (odčítání od 20 po 1…)
    • logická paměť – bezprostřední zapamatování verbálního logického materiálu (reprodukce povídky)
    • čísla – bezprostřední paměť pro čísla
    • vizuální reprodukce – kreslí zpaměti obrazce
    • asociativní učení – (dvojice slov rozdrcení-tma..)
  • celkový hrubý skór (20 – 64 roků) – ten je možné převést na paměťový kvocient (MQ)

Testy osobnosti

Charakteristiky osobnosti jsou nepřístupné objektivnímu pozorování; lze na ně usuzovat z vnějších projevů

  • registrujeme tedy vnější projevy osobnosti a z pozorovaných projevů vyvozujeme závěr

Na základě charakteristik jednotlivých metod je dělíme na:

  • dotazníky
  • projektivní metody
  • posuzovací stupnice

Dotazníky

Dotazník představuje standardní seznam otázek čí výroků, jež jsou zaměřeny na prožívání a způsoby chování v různých situacích

  • Výhody – jednoduchá administrace a vyhodnocování
  • Nevýhody
      • omezení odpověďových alternativ
      • možnost záměrného zkreslení výsledků
      • závisí na úrovni schopností introspekce
      • dotazníky předpokládají alespoň průměrný intelekt
      • dotazníky nehodnotí, jaká vyjadřovaná osoba je,         ale jak se vidí

Dělení dotazníků

Podle struktury:

1) jednorozměrné dotazníky – měří jeden rys nebo určitý ohraničený aspekt osobnosti

2) vícerozměrné dotazníky – měří dva a více rysů

Podle měřené složky:

1) osobnostní

2) klinické (orientované na psychologicko-psychiatrickou diagnózu)

3) interpersonální

Jednorozměrné dotazníky

Beckův dotazník deprese

  • posuzuje intenzitu depresivního stavu
  • soustřeďuje se na emoční ladění, emoční reaktivitu, sebevědomí, aktivitu a myšlení.
  • výsledkem je akutní úroveň deprese, a to těžká, středně těžká a lehká

ŠKÁLA I – E

  • měří tzv. místo kontroly
  • Jedinci, kteří vidí příčinu svých „zdarů“ ve vlastním chování, mají vnitřní místo kontroly a jedinci, kteří přisuzují příčinu svých výsledků náhodě či osudu, mají vnější místo kontroly.

Vícerozměrné dotazníky

Eysenkův osobnostní dotazník (EOD)

  • měří osobnost na základě faktorů introverze a neurotičnosti (labilita)
  • obsahuje i L-skór

Minnesotský mnohostranný dotazník osobnosti (MMPI)

550 otázek měří – depresi (sebehodnocení), hysterii (expresivita), hypochondrii (sebeochraňování), psychopatii (asertivita), schizofrenii (představivost), obsesi (metodičnost), maskulinitu-feminitu, introverzi

Má čtyři škály validity – tendence projevovat se sociálně žádoucím směrem

Projektivní metody

Předpoklad, že při interpretaci víceznačného materiálu si subjekt promítá do svých odpovědí své emoce, motivy, potřeby a hodnoty

  • získáváme tedy informace o vnitřních složkách osobnosti

Výhody           – relativně obtížné zkreslení výsledků subjektem

Nevýhody       – nesplňují často standardy testových metod (objektivitu, validitu, reliabilitu)

Vlastnosti projektivních metod

  • stimuly jsou významově neurčité (na rozdíl od testu schopností)
  • subjekt nemá přesně vymezen obsah odpovědí
  • subjekt si neuvědomuje, jakým způsobem budou jeho odpovědi hodnoceny
  • interpretace záleží na vysuzovacím procesu examinátora

Asociační techniky

Asociační experiment

  • subjekt reaguje na prezentovaná slova první asociací (detekce skrytých myšlenek a pocitů)
  • asociace jsou rozděleny na ne/přiléhavé a poruchové

Rorschachova metoda (ROR)

  • vychází z předpokladu, že existuje vztah mezi percepcí a osobností
  • diagnostikuje: percepčně kognitivní styl, afektivní složku, interpersonální postoje, zaměření, schopnost přizpůsobení

Konstruktivní techniky

Tematický projektivní test (TAT)

  • subjekt při interpretaci obrázků odkrývá svou motivaci, zkušenosti, přání
  • metoda pro zkoumání fantazie
  • diagnostikuje: charakteristiky a potřeby hrdiny, působící vnější tlaky, obtíže, schopnost zvládat situaci

Doplňující techniky

Doplňování vět

  • skládá se z větných začátků, které má subjekt doplnit
  • Moje matka… Mám rád… Je mně líto…Ve škole… Potřebuji…
  • diagnostika: zkoumá se pozitivní či negativní charakter, aktivita
  • navodí se hra na kouzelníka

Tři přání

  • navodí se hra na kouzelníka

Techniky výběru a řazení

Lüsherův test barev

  • metoda založená na vyhodnocování významu preference a odmítnutí určitých (8) barev vyšetřovanou osobou
  • diagnostika se opírá o vysouzený význam jednotlivých barev a jejich pořadí

přání, nálada, potlačované vlastnosti a potřeby

Expresivní metody

Kresba postavy

  • patří k nejpoužívanějším kresebným vyšetřovacím postupům
  • hodnotí se obsahově symbolicky (velikost – sebevědomí, umístění vlevo – introverze, hlava – racionalita, sebeovládání, ruce – vztah k okolí, nohy – vztah k realitě)

Začarovaná rodina

  • dítě má nakreslit členy své rodiny jako zvířata
  • hodnotí se přítomnost, symbolický i popisovaný význam zvířete, velikost, umístění, příběh)

Diagnostika vztahů

ADOR – zjišťuje výchovné metody rodičů, tak jak je vidí adolescent

dimenze:

  • pozitivní zájem – odmítání
  • direktivnost – autonomie
  • důslednost – nedůslednost

SORAD – Sociometrický ratingový dotazník

      • měří postavení členů skupiny (vliv, sympatie)
      • na úrovni hierarchie a přitažlivosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>